Předkládaný text reaguje na městem Praha prosazované řešení problému okolí Národního muzea a jeho vztahu k Václavskému náměstí. Samotnou snahu o změnu této lokality nezpochybňujeme, zpochybňujeme však její řešení, které je vytrženo z celoměstského kontextu a které ani v nejmenším neřeší problém automobilové dopravy na severojižní magistrále. Magistrát hl. m. Prahy preferuje řešení současné situace svedením komunikace do přibližně 800 m dlouhého tunelu, jehož jedno ústí je plánováno v úrovni Státní opery, druhé v Čelakovského sadech. Jedná se o řešení, které více než co jiného připomíná Potěmkinovy vesnice, stávající problém pouze skrývá za kulisu klidné pěší zóny vedoucí od Můstku k Vinohradské třídě. V ostatních částech severojižní magistrály však realizace projektu zachovává či zhoršuje současný stav. Jeho zachování se týká ulic Legerova, Mezibranská, Sokolská a celé třídy 5. května, zhoršení situace by řešení přineslo do Čelakovského sadů a do oblasti Státní opery, kde by si vznik tunelu vynutil nové napojení na okolní městské komunikace v podobě rozlehlých mimoúrovňových křižovatek dále zesilujících negativní funkci magistrály coby nepřekonatelné bariéry mezi centrem a přilehlými čtvrtěmi. Z širšího dopravního hlediska pak zmíněné řešení hrozí dalším zahuštěním automobilové dopravy, jejíž denní intenzita již dnes činní 100 000 automobilů. Tunel a nahrazení křižovatek řízených světelnou signalizací křižovatkami mimoúrovňovými totiž slibuje plynulejší dopravu, jejíž vidina přitáhne i řidiče, kteří si dnes průjezd centrem rozmyslí.
Absurdita celého řešení vynikne o to více, uvědomíme-li si, že je projednáváno a prosazováno ve chvíli, kdy jsou investovány desítky miliard Kč do vnitřního městského okruhu. Současná existence okruhu a magistrátem prosazovaného řešení severojižní magistrály představuje znásobení kapacity městských komunikací a hrozí naprostým zahlcením centra a širšího centra automobilovou dopravou. Bylo-li rozhodnuto o mnohamiliardové investici do městského okruhu, je nesmyslné investovat dalších 12 miliard do kosmetických úprav okolí Národního muzea. Jediným skutečně zodpovědným a světovým trendům odpovídajícím řešením, vedle propagace MHD, je podpora automobilové dopravy po okruhu a její utlumení po celé délce severojižní magistrály od Pankráce po Holešovice. Ta má potenciál transformovat se na avenue 21. století. Obě větvě magistrály by měly být přeměněny ve výraznou městkou osu, bulváry určené především pěším a cyklistům, obchodům a rekreaci, poskytující však zároveň prostor pro místní obslužnou automobilovou a tramvajovou dopravu. Při zúžení dnešních 4 pruhů na 2 navíc zbývá dostatek prostoru pro stromořadí.
Nastíněné řešení nejenom omezí automobilovou dopravu, ale kombinací rozmanitých funkcí vytvoří plnohodnotný městský prostor zapojený do městského organismu, který bude sloužit všedním potřebám i rekreaci obyvatel Prahy i turistům. Propojení Václavského náměstí s Národním muzeem a Vinohradskou třídou je možné i bez městem prosazovaného tunelu, který je nekoncepčním a předraženým řešením, opomíjejícím problematiku a současně potenciál severojižní magistrály v její celistvosti.
Centre for Central European Architecture - CCEA
ing. arch. Igor Kovačević
ing. arch. Yvette Vašourková
PhDr. Václav Cimbál